S Kateřinou Churtajevou, vedoucí odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu na krajském úřadu Královéhradeckého kraje, jsme si povídali o tom, jak být kreativní na úřednickém postu, jakou moc má otevřená debata a jaké příležitosti se dají vytěžit
z nedávných krizí.

Portrét Kateřiny Churtajevy

Jak dlouho působíte v současné pozici vedoucí odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Královéhradeckého kraje? Můžete popsat organizační strukturu odboru?

Na pozici jsem sedm let, ve stejném roce, kdy jsem přišla na úřad, vznikl i odbor. Do té doby agenda spadala pod oddělení kultury, které bylo součástí regionálního rozvoje. Takže jsme odbor budovali de facto od nuly a dneska máme dvě oddělení – památkovou péči a kulturu a kulturně-kreativní odvětví a cestovní ruch. Náš tým tvoří čtrnáct lidí.  

Takže agenda KKO je spojená do jednoho oddělení s cestovním ruchem. Je to tak? 

Ano. Teď aktuálně máme KKO spojené s cestovním ruchem. Částečně to na sebe navazuje, ale částečně je to samozřejmě z organizačních důvodů. První pozice na KKO vznikla v návaznosti na definování cílů ve strategii kultury. To bylo na jaře roku 2021. V roce 2022 bylo zformované oddělení, které už mělo KKO v názvu. Nebylo tedy úplně samostatné, ale už se to propsalo do názvu, což je vždycky důležité, protože tím vysíláte signál, že tady ta agenda je. 

Pozici vedoucí odboru kultury vnímám jako široce rozkročenou mezi politickou sférou, úřadem a kulturní obcí. Jak byste svou pozici popsala vy?

Říkáte to přesně. Je to pozice na úřadě, to znamená, že administrativy je poměrně dost, ale zároveň je to pozice, která je kreativní. Už jenom tím, že jsme odbor budovali a mohli jsme si ho stavět podle našich potřeb. Pak taky tím, že jsme se pustili do úplně nových oblastí, jako je strategie a z ní všechny vyplývající agendy. Je to pozice, která přemosťuje úřad, krajem zřizované organizace, politiku a snažíme se být partnerem i pro nezřizovaný sektor. Je to o propojování různých zájmů a potřeb, které se snažíme skloubit do našich aktivit a nástrojů, které máme k dispozici.

Jak se vám v tom funguje?

Jak kdy. Ale kdyby to nešlo, asi bych tady nebyla sedm let. Vlastně je to krásná práce.

Z čeho máte za období vašeho působení největší radost a co vás naopak frustruje?

Radost mi dělá tým lidí, které tady mám. Všichni kolegové jsou nejen profesionálové, ale i srdcaři. Ta práce je baví, naplňuje a hledají další možnosti, kam se posunout, což je skvělé. Silným momentem pro mě byl dialog, který se povedlo otevřít díky strategii. Podnětný, široce rozkročený dialog mezi různými typy kulturních hráčů a vlastně i těmi mimo kulturu. To jsou ty pěkné momenty. A frustruje, toho by bylo! Ale tím se nemá cenu trápit. Člověk musí hledat cesty, jak to překonávat. Spíš se soustředím na hezké věci.

Je prostředí úřadu pro vaši kreativitu nějakým způsobem limitující?

Je to výzva. Na vlastní kůži jsme si třeba vyzkoušeli, že ne vždycky je úřad ideálním nositelem nějakých typů aktivit. Získali jsme podporu z norských fondů pro krásný projekt, otevření kláštera v Opočně. Ten projekt se povedlo zrealizovat, ale vlastně bylo vidět, že kraj neumí na podobné typy měkkých aktivit reagovat tak flexibilně, jak by bylo potřeba. Míra zátěže všech interních procesů, které máme nastavené, je u takového projektu obrovská. Projekt byl dobře zacílený, pracovali jsme s veřejností, vtáhli jsme ji do realizace, to bylo fajn. Ale z administrativního hlediska to bylo extrémně náročné. Menší organizace by tohle uměla udělat líp. Ale povedlo se to, klášter je dneska otevřený a můžeme hledat flexibilnější nositele podobných projektů, což v tomto konkrétním případě už máme. Klášter v Opočně jsme svěřili naší organizaci, Muzeu a galerii v Orlických horách, a ta věřím, že s ním bude umět dál pracovat. A my jako úřad budeme cestu za vizí krásně opraveného kláštera podporovat. 

Mezi lety 2019 a 2021 jste připravovali strategii kultury na následujících osm let. Pracovalo oddělení kultury už předtím s nějakou koncepcí? Byla tady zkušenost se strategickým vedením těch gescí, na kterou by bylo možné navázat? 

Tehdejší oddělení mělo zpracovanou koncepci rozvoje příspěvkových organizací, která končila v roce 2017. Určitě jsme se k tomu dokumentu vraceli, vyhodnocovali jsme ho, byl to jeden z mnoha odrazových můstků. Ale ambice jsme měli pochopitelně větší, než může pojmout jeden dvoustránkový dokument... 

Souběžně s přípravou té strategie jste založili web prokreativitu.cz. S jakým záměrem?

Primárně má web informovat o naplňování strategie. To znamená, že při přípravě jsme ho používali pro anoncování aktuálních setkání a projednávání. Dnes ho používáme, abychom dali vědět, kam jsme došli v plnění strategie, ale zároveň ho chceme využívat jako web, který je zaměřený na kulturní profesionály. Dozví se tam aktuality, které jsou pro ně z profesního hlediska zajímavé. Shromažďujeme tam různé otevřené výzvy, informujeme o naplňování strategie, upozorňujeme třeba i na nějaké krajské projekty, které se v oblasti kultury dějí a které nemají tolik prostoru na krajských webových stránkách. Teď jsme bohužel museli rok čekat, než si kraj zodpoví otázku, co má naplňovat krajská webová stránka, která procházela redefinicí. Nakonec jsme web prokreativitu.cz obhájili jako nástroj, který plní specifické funkce a má svoje opodstatněné místo vedle oficiální krajské stránky. Nyní máme čerstvě zelenou
a můžeme v jeho správě pokračovat, takže ho chceme trošku redesignovat a naplnit novým obsahem tak, aby odpovídal tomu, co všechno se u nás děje.

Z jakého důvodu jsou pro tento typ informací nepoužitelné krajské kanály, které standardně fungují?

Nejsou nepoužitelné, ale krajský web je velice komplexní a rozsáhlý web, na kterém je obrovské množství informací ze všech oblastí. Druhá věc je, že je tam nastavený úřednický komunikační styl. My cílíme na konkrétní skupinu, chceme komunikovat jasně a srozumitelně. Jak řečí, tak vizuálním stylem. Navíc tam potřebujeme dostat mnohem víc informací z oblasti kultury, než kolik se na krajský web vejde.

Koncepce vznikala participativním způsobem. Jak byla podle vás ta participace úspěšná? Podařilo se vám zapojit uspokojivé množství kulturní veřejnosti tady v kraji?

Doufám, že to nebude neskromné, ale dostávali jsme tak pěknou zpětnou vazbu a měli jsme v tom zapojených tolik hráčů, že si myslím, že tenhle proces se opravdu povedl. Měli jsme úžasnou průvodkyni Olgu Škochovou, která s námi tvořila první krajskou strategii kultury vůbec, teď je průvodkyní mnoha dalším krajům. Participace byla jedním z nejúžasnějších momentů a myslím si, že to bylo poprvé, kdy se takhle široký dialog povedlo otevřít a kdy se mezi sebou opravdu potkali velcí i malí hráči, zřizovaní, nezřizovaní. Vyšly z toho i krásné spolupráce, které trvají dodnes. Tohle je cesta, kterou určitě chceme pokračovat. Podporovat dialog mezi různými subjekty v kraji.

Jak se do těch příprav promítl covid?

Na konci roku 2019 jsme podepsali smlouvu a začali jsme na začátku roku 2020, takže jsme se opravdu trefili úplně přesně do covidové doby. Byla tam časová okýnka, kdy jsme se mohli potkávat. Když to bylo možné, tak jsme šli samozřejmě touhle cestou, ale hodně aktivit jsme museli přesunout do on-linu. Nicméně aspoň jsme se naučili dobře zvládnout všechny on-linové nástroje a možná nás to paradoxně vedlo k většímu zaměření na detail, především v návrhové části, kdy jsme potřebovali navržené cíle prodiskutovat. To, co bychom jindy udělali během jedno/dvoudenního setkání, jsme dělali na čtrnácti online schůzkách. Schválně jsem si to našla a spočítala. Ke každému cíli jsme dělali extra setkání, takže jsme v dubnu 2020 měli 14 dnů, kdy jsme se každý den potkali nad jednotlivým cílem a měli jsme k němu dvou až tří hodinovou debatu. Šli jsme opravdu na dřeň. Obrovský dík zpětně všem, kteří to byli schopni absolvovat s námi. Byla to svým způsobem přidaná hodnota covidu, protože ten detail tam byl opravdu hodně velký. 

Kromě těchto organizačních věcí, promítl se covid nějakým způsobem i do obsahu vašich diskuzí?

Myslím, že tam tehdy hodně zazníval takový apel na to, že musíme zpomalit jako společnost. Zároveň jak se nám střídala ta zavřená a otevřená okna, tak tam probleskovala obrovská radost z možnosti se potkat, jít za kulturou. Najednou to, co jsme vnímali jako běžné, se stalo nedostupným a lidem došlo, jak jim to chybí, jaká je v tom hodnota. Asi tyto dvě věci. Důraz na zpomalení, které se úplně neudrželo, a znovu objevená radost z kultury, která naopak, mám pocit, ještě pořád trošičku přetrvává. To jsou hodnotové aspekty. Z témat hodně akcelerovala digitalizace v kultuře. Kultura si taky uvědomila svoji schopnost pomáhat, což se pak projevilo ještě víc v době válečné ukrajinské krize. Najednou tady byly úplně nové, nečekané výzvy, se kterými se kulturní obec musela popasovat, a dnes vidíme, že kdo to zvládl dobře, výrazně se tím posunul vpřed.

Strategie kultury a památkové péče Královehradeckého kraje

Můžete shrnout, jaké nové poznatky jste si ze strategie odnesla vy a které její body jsou pro vás osobně klíčové?

Jako úplně nové téma se nám tam objevila architektura, veřejný prostor a jeho kvalita. To jsme neplánovali, nečekali
a opravdu to z těch diskusí vyvřelo velmi jednoznačně. Výsledkem je nové Centrum architektury, které by mělo dávat podporu jednak obcím při hledání správných architektonických řešení, jednak i zvedat téma kvalitní architektury, kvalitního veřejného prostoru pro širokou veřejnost. Ale pokud půjdeme spíš po těch hodnotových momentech, které pro mě byly hodně silné, tak to byla spolupráce jak sektorová, tak napříč sektory. To byl opravdu hodně silný moment a je to to zmiňované kouzlo participace. Ekonomové mluví o tom, že existují mikroklastry, které svou velikostí neodpovídají tomu, jaký dopad a význam ve skutečnosti mají. Hovoří o tom v ekonomické rovině, ale myslím, že v přeneseném slova smyslu se tohle stalo s mikrotýmem, který se utvořil okolo jádra naší strategie. Byl to nějaký klastr mozků, který na sebe nabalil a nasál spoustu lidí a díky tomu se otevírala témata, která do té doby otevřená nebyla, ale asi někde zrála pod povrchem. Najednou to na sebe všechno nasedlo a celý sektor se hodně posunul už jen tou otevřenou debatou.

Vy jste potom vytvořili krásnou marketingovou verzi strategie, nápaditě graficky zpracovanou a napsanou velmi srozumitelným, přístupným jazykem. Proč jste do toho investovali čas a prostředky?

Protože jsme chtěli, aby ta strategie nebyla naše ve smyslu úřadu, ale aby byla všech aktérů v kraji. Jazyk strategických a koncepčních dokumentů je velmi specifický a člověk ho musí umět číst, aby ho pochopil a neusnul. Navíc je to velmi rozsáhlé. Naším snem bylo, aby lidi, kteří dělají kulturu v jednotlivých obcích našeho kraje, měli strategii po ruce, dívali se do ní, vraceli se k ní. Proto jsme ji nechali de facto přeložit. Nestačilo ji jen zestručnit, opravdu jsme ji museli přeložit z češtiny používané ve strategických dokumentech do běžného jazyka. Tohoto specifického úkolu se ujala Natálie Kratochvíle, marketingová expertka v oblasti kultury, která s námi na strategii velmi intenzivně spolupracovala. Na grafiku jsme vysoutěžili Jakuba Horského a jeho studio Upupaepop. Je vázaná v kroužkové vazbě, protože ji chceme průběžně doplňovat o nové akční plány, abychom ji měli kompletní.

Jak máte nastavenou evaluaci strategie? 

To je dřina. Vytváříme systém indikátorů, který snad už jde do finále. Máme nějakých 20 až 30 indikátorů, které sledujeme. Téma evaluace a monitoringu kultury jsme otevřeli i díky kandidatuře Broumova na evropské město kultury. Broumov to musel mít v přihlášce dobře promyšlené, což nám přineslo nové pohledy a určitě se tomu chceme dál věnovat. Sledování jednotlivých ukazatelů a parametrů nám přináší data o kultuře v našem regionu a vnímáme jako extrémně důležité, abychom je měli, abychom se o kultuře nebavili pouze z toho pocitového emočního úhlu pohledu, ale abychom byli schopni podloženě argumentovat.

Daří se vám dál spolupracovat s kulturní komunitou, která na koncepci participovala?

Vnímáme, že je to jedna z klíčových rolí, kterou my jako úřad můžeme a chceme mít. Vytvářet platformy a impulsy k setkávání. Máme každoroční platformu kulturních aktérů, kde se evaluuje strategie. Představujeme, kam jsme došli a co se povedlo za daný rok naplnit. Ta bývá jednou za rok na podzim a snažíme se vyjíždět i mimo krajské město, takže na konci loňského roku jsme ji měli v Trutnově. Kromě toho pořádáme setkávání obcí s rozšířenou působností, kde jsou pracovníci, kteří se věnují kultuře. To máme rozdělené na oblast památkové péče a živou kulturu. Také se potkávají organizátoři festivalů, ředitelé příspěvkových organizací, dále lidé, kteří v kraji dělají kulturní marketing,
a teď iniciujeme setkání kulturních domů. Kulatých stolů je celá řada.

V rámci analýzy jste zkoumali všechny strategické dokumenty kraje a prověřovali jste, zda nějakým způsobem pracují s potenciálem kultury a kulturního dědictví. Proč je podle vás meziresortní přesah témat tak důležitý? 

Kultura má tu obrovskou schopnost, že tady není sama pro sebe, ale naplňuje spoustu dalších rovin a přirozeně přesahuje do oblastí sociální, zdravotní, dopravy, cestovního ruchu apod. Tohle je něco, co si myslím v Čechách pořád málo uvědomujeme, přitom v zahraničí existuje široká škála výzkumů právě o hodnotě a přínosu kultury. Za všechny třeba výzkum britské Art Research Council, kde výzkumníci shrnují asi 72 dílčích výzkumných projektů, které běžely tři roky a přinesly hromadu poznatků o tom, jak kultura působí na městskou regeneraci, jak na posilování komunit, inovativní ekonomiku, zdravotnictví, sociální systém nebo třeba jak působí ve věznicích. Možnosti kultury jsou obrovské a je škoda, když se o ní uvažuje jenom v rovině možnosti kvalitního využití volného času. Proto se snažíme aktivně otevírat dialog s celou řadou kolegů jak na našem úřadě, tak i mimo něj, abychom kulturu zaháčkovali i jinde
a dali nahlídnout, co všechno se dá skrze ni dělat.

Zdůrazňujete pojetí kultury coby nástroje řešení problémů, myslíte, že covid toto pojetí kultury nějakým způsobem prověřil v praxi?

Já na to zkusím dát dva konkrétní příklady. V době covidu během těch těžkých lockdownů přišla naše náměstkyně pro kulturu a školství s tím, že jsou tady dětské domovy, ve kterých je zavřená hromada dětí a vychovatelé už jsou z toho obrovsky unavení. Tenhle impuls se vyslal směrem ke kulturním organizacím a ta rychlost, kreativita a šíře nabídky, která obratem přišla, myslím překvapila úplně všechny. Děti měly do druhého dne zážitky hvězdné oblohy, instantní divadelní představení, nabídku edukačních materiálů od historie po fyziku a dostaly samozřejmě i obrovskou emoční podporu. To byl jeden příklad. A druhý, ve chvíli, kdy se zavíraly trhy, tak řemeslníci, tradiční výrobci, kteří jsou závislí na tom, že prodají, najednou prodávat nemohli. Naše organizace, třeba krajské muzeum, jim zorganizovaly on-line prodej. Jeden samotný řemeslník tohle udělá jen těžko. Může, ale nemá takový dosah a mnozí na to ani nemají kapacitu, protože jsou to primárně řemeslníci, ne marketingoví specialisté. Myslím, že pak kolem Ukrajiny jsme to viděli ještě výrazně víc, že kulturní organizace umí velmi rychle přijít s relevantní, kvalitní a vlastně hrdou nabídkou, která v danou chvíli perfektně fungovala.

Jaké další změny jste v současném stavu kultury zaznamenali v důsledku covidové pandemie nebo i těch dalších krizí, ať té válečné, nebo energetické, finanční?

Myslím si, že je potřeba si zpětně vzpomenout na vedení ministerstva kultury, myšleno to předchozí, které bylo schopné zargumentovat, že kultura je součást ekonomiky a jako taková má být součástí národního plánu obnovy, který na covid reagoval. Tenhle nástroj by asi jinak kulturu minul. Že se povedlo vztáhnout jej i na kulturu, ten sektor obrovsky rozhýbalo. Prostředky, které jdou na jednotlivé segmenty, ať jsou to kreativní centra, kreativní vzdělávání, mapování, tak jednoznačně pomohly. Díky covidu a později díky válečné krizi si kultura zase uvědomila svoji sílu. Jednak sílu pomáhat a pak taky nějaké sebevědomí formulovat stanoviska a uvědomit si, že je důležitou součástí společnosti a že může ovlivňovat lidi, postoje a názory. Díky energetické krizi se zase daří rychleji otevírat témata udržitelnosti v kultuře, která by asi přišla, ale ne tak rychle. Kultura v České republice se tak dostává do přímějšího dialogu s trendy a tím, co se řeší v oblasti kultury v celé Evropě. Před krizemi se možná pro kulturu mohly zdát věci jako udržitelnost, uhlíková stopa, digitalizace, sociální rozměr kultury, wellbeing nebo resilience lokálních komunit vzdálené, ale jsou to všechno témata, která do kultury přinesly zmiňované krize. 

Koncert v klášterní zahradě v Opočně

Teď k těm negativním aspektům, zaznamenali jste třeba snížení návštěvnosti vašich organizací?

Samozřejmě v covidových letech naprosto zásadní, to úplně všude a všichni. Rok 2022 byl tak napůl, už se to pomalinku vracelo, ale nebylo to všude, a myslím si, že v roce 2023 jsme zpátky, nebo i výš než před covidem, což je fajn.

Dochází samy organizace k nějaké revizi vlastní činnosti nebo jejímu zaměření právě v důsledku covidu?

Nedokážu odlišit, jestli to je v důsledku covidu nebo v důsledku paralelně běžícího procesu tvorby strategie, ale jednoznačně vidím, že organizace, které máme v kraji, obrovsky rostou a jdou vpřed. Máme tady nové Centrum architektury, které vzniklo pod Galerií moderního umění v Hradci Králové. Vzniklo Digitalizační centrum s celokrajskou působností. V Muzeu východních Čech vzniká úžasně nadupané Centrum kreativního muzejnictví, které přináší nové impulsy malým muzeím a trendy z Čech i ze světa. Věnuje se novým tématům jako AI nebo improvizaci pro edukátory v muzeích, krásná témata. Je tady nové téma kreativního vzdělávání, kterého se chopilo Centrum uměleckých aktivit. Ty organizace opravdu obrovsky rostou a těžko říct, kde je ta příčina a jestli je jenom jedna. Tohle těžko můžeme přičíst na vrub jenom covidu, ale je to souhra akcelerace organizací, které v důsledku krizí musely nějakým způsobem zareagovat na nová témata. 

Co zvýšení on-line aktivit? Rozvíjí organizace tu covidovou zkušenost nějak dál?

Ten obrovský boom různých on-line okýnek do organizací pominul s otevřením. Jednak není taková poptávka, jednak se organizace můžou soustředit na fyzickou návštěvu lidí, ale v nějaké míře to zůstalo. V Muzeu východních Čech třeba používají GIS stories, kde přes mapu můžete procházet specifickým historickým obdobím. Muzeum v Orlických horách zpřístupňuje on-line svoji sbírku fotografií, což lidi lokálně vždycky baví, staré fotky z míst, kde žijí. V muzeu v Jičíně například mají vždycky jednu velkou výstavu jako highlight sezony a z ní si dělají VR dokumentaci, kterou potom nechávají na webu do budoucna. Jinak se digitalizace přesunula spíš do roviny profesionální práce se sbírkami a jejich archivace pro potřeby muzea. Proto nám v kraji vzniklo digitalizační centrum, které zajišťuje jednotný celokrajský přístup k digitalizaci jak muzejních, tak galerijních sbírek. Zároveň bude nabízet i servis krajem nezřizovaným organizacím, které si třeba nemůžou dovolit veliké scannery, 3D digitalizaci objektů apod.

Jak se vyvíjel rozpočet na kulturu za těch sedm let, kdy na odboru působíte, a jak se na jeho výši promítla covidová pandemie?

Díky strategii jsme se naučili sami průběžně zpracovávat analýzy financování. Máme úžasné kolegy na odboru analýz, kteří jsou v tomhle skvělou podporou a naše zjištění překlápí do otevřených dat Královéhradeckého kraje, takže tam se to dá i najít. Během covidu šla čísla výdajů na kulturu v kraji trošku nahoru. Bylo to dané i díky tomu, že se v té době realizovaly velké, dlouho připravované investiční stavby. Ale jenom to, že od nich kraj necouvnul, vnímám jako velmi důležité. V letech 2020 a 2021 tak vidíme nárůst, dostali jsme se přes šest procent. Teď jsme zpátky na necelých pěti procentech, což je dlouhodobý trend. Ani rostoucí, ani klesající, je to stabilní situace, kdy kraj vydává v průměru pět procent svého rozpočtu na kulturu. 

Kladete důraz na kulturní advokacii. Zajímalo by mě, proč je podle vás tak důležitá a jestli ji nějak využíváte při vyjednávání kulturního rozpočtu?

Při vyjednávání rozpočtu operuji s instrumentální hodnotou kultury, to jsou takové ty argumenty, které zdůrazňují ekonomický přínos. Pak má ale kultura ještě svoji vnitřní hodnotu, imanentní. Ta spočívá v jejím významu pro všechny oblasti, o kterých jsme mluvily, sociální, zdravotní, ekologickou… A to je potřeba dobře a srozumitelně vysvětlovat široké veřejnosti. Politik vždycky reaguje na to, co chce veřejnost. Kulturní advokacie se tedy nemá zaměřovat výhradně na politiky, ale na širokou veřejnost. Když budu možnosti kultury dobře komunikovat veřejnosti, získává kultura silnou pozici, na kterou budou politici reagovat. Myslím si, že k tomuto je potřeba také říct, že v České republice nemáme výzkumnou instituci, která by se věnovala kulturnímu výzkumu. Což je něco, co mají úplně všude kolem nás. Ve Finsku Cupore, Poláci mají asi osm kulturních výzkumných institucí a nám to v Česku pořád chybí. Potřebujeme jedno místo, kam se můžeme podívat a potřebné údaje a argumenty o kultuře si najít. Na našem webu prokreativitu.cz bychom chtěli mít záložku, kde budeme pravidelně doplňovat všechny data a výzkumy, na které narazíme, aby i naši partneři a kolegové v území měli podklady pro argumentaci například dotační žádosti, kterou právě píšou.

Znáte už rozpočet na rok 2024?

U nás se rozpočet připravuje už v květnu, v červnu, takže ho máme samozřejmě schválený. Pro rok 2024 se nám podařilo zakotvit to, co jsme v předchozím roce řešili rozpočtovými změnami, a totiž navýšení platů z konce roku 2022. Je to docela velká částka. Zvýšily se výdaje na energie, ale kromě těchto věcí, které jsou víceméně pro ty zřizované organizace, jsou tam navýšené prostředky pro festivaly, které mají trvalou záštitu Královéhradeckého kraje. Nově máme šestimilionový dotační program pro audiovizi. K naší radosti se udržel dotační program na podporu broumovské kandidatury. Byť samozřejmě víme, že Broumov nebude Evropským hlavním městem kultury, máme možnost podpořit tzv. plán B, který stále realizují. K dispozici tam jsou tři miliony korun. Naše paní náměstkyně pro kulturu ještě projednává navýšení pro památky a na nové dotační programy.

Přinesla strategie nějaké nové dotační programy nebo třeba významné změny hodnotících kritérií?

Opět těžko rozlišuji, jestli je to reakcí na covid, nebo strategií. Podporu mobilit a podporu rezidencí jsme měli už předtím. Víme, proč je chceme, proč vnímáme jako důležitou internacionalizaci kraje, takže tato podpora nám zůstává. Přibyl dotační program Za kulturou v Královéhradeckém kraji, který je vlastně reakcí na krize, především tu energetickou nebo inflační. Víme o skupinách obyvatel, pro které může být náročnější dostat se za kulturou, máme tudíž nový dotační program, který školám umožňuje jednoduše přijet, aniž by vylučovaly někoho, kdo třeba nemá na cestu apod. Zároveň máme volné vstupy pro některé kategorie a v některé dny, kdy se lidé dostanou do našich organizací finančně bezbariérově. V tomto se k nám přidalo i pár krajem nezřizovaných organizací, což je fajn. S hodnotícími kritérii dotačních programů pracujeme průběžně. Nově máme kritéria pro práci se specifickými skupinami, máme kritérium na ekologickou udržitelnost, pro hospodářsky slabá území apod. S tím pracujeme každoročně, upravujeme, co je potřeba, co vnímáme jako důležité.

Proces vytváření strategie

Ze strategie vyplynulo, že váš kraj neudělil trvalou záštitu žádné kulturní akci, která vznikla po roce 2011. Vnímáte to jako důkaz stabilní, ověřené kulturní nabídky, nebo je tam nějaký problém, ať už ze strany kraje, nebo ze strany organizátorů?

Já si myslím, že Královéhradecký kraj je ze své podstaty hodně konzervativní kraj. Jiráskův Hronov bude mít sto let
a podobných tradičních festivalů je tady celá řada a má smysl je podporovat. Zároveň už se nám tam od té doby dostal Cirk-UFF v Trutnově, podporu trvalou záštitou má nově i Police Symphony Orchestra, který je tvořen mladými lidmi. Je to otevřené, není to o tom, že bychom to úmyslně zavírali. Spíš je to o tom, aby vyrostli ti správní hráči, což se začíná dít.

Výše dotací pro neziskovky na úrovni krajů je často považována za hodně nízkou. Jaká je praxe u vás? Žadatelé často nepovažují vynaloženou práci za rentabilní, je to tak i u vás?

My máme nastavenou spodní hranici, kdy nejnižší podpora je 40 tisíc korun. Pod ni nejdeme, protože potom je to nerentabilní pro všechny strany, jak pro žadatele, tak i pro kraj. Zároveň si myslím, že systém podávání dotací na kulturu v kraji je poměrně dobře propracovaný. Máme elektronický nástroj, který mají na starost kolegové
z regionálního rozvoje. Ten umožňuje pro obodované projekty namodelovat různou míru podpory právě v závislosti na tom, jestli chceme podpořit méně subjektů většími částkami, nebo jestli tu alokaci chceme rozdělit více subjektům menšími částkami. Tahle debata probíhá každý rok a finálně to řeší komise, která doporučí jednu z namodelovaných variant. Je to vždycky živá diskuse a snažíme se, aby to dávalo smysl. Myslím si, že u nás a priori nejdeme cestou podělit všechny malou částkou, ale snažíme se mít tu cestu promyšlenou. Snažíme se o maximální vstřícnost. Žadatelům dáváme pět dnů na opravu formálních chyb, když zapomenou poslat přílohu a podobně. Dřív se to vyhazovalo. Dobrali jsme se také k tomu, že se boduje podle transparentních zveřejněných kritérií. Po obodování to diskutujeme ještě s nezávislými experty pro jednotlivé oblasti. Oni nejsou ve střetu zájmů, protože do daného dotačního programu nemůžou, a my získáme expertní stanovisko. 

Považujete podporu KKO v rámci Národního plánu obnovy za přínosnou pro rozvoj sektoru?

Extrémně. Myslím si, že tohle dalo velký impuls celé kulturní sféře. Budování center, kreativní vzdělávání, internacionalizace, mapování KKO. Najednou běží debaty mezi specialisty napříč republikou, otevírají se témata, která se dřív neřešila. Neříkám, že je to ideální, že to není kam posouvat, ale ta injekce, myslím, byla velká.  

Spolupracujete cíleně s jinými kraji nebo městy?

Snažíme se. Co se týče krajů, tak přes asociaci krajů funguje komise kultury a památkové péče, kde se pravidelně potkávají vedoucí odborů kultury ze všech krajů. Každý kraj je v něčem inspirativní. Vloni jsme byli u kolegů v Liberci
a u nás se byli podívat z Ostravy města, což bylo fajn. A ten Broumov už jsem zmiňovala, ale kandidatura Broumova přinesla úžasné spolupráce mezi městy, regiony i do zahraničí. Tým Broumova udělal neuvěřitelnou práci a myslím si, že stopa po nich tady zůstane ještě hodně dlouho a hluboce vyrytá.

Na všech úrovních veřejné správy se mluví o škrtech v rozpočtech kultury. Národní plán obnovy skončí. Jak vidíte budoucnost kultury vy?

Nechci, aby to vyznělo tak, že nepotřebujeme hodně peněz. Samozřejmě ve chvíli, kdy skončí národní plán obnovy,  bude velmi znatelný rozdíl v celém kulturním sektoru. Na druhou stranu dialogem, spoluprací, lokální i přeshraniční se dá udělat opravdu hodně a věci posouvat. Kolik procent budeme dávat na kulturu, to je nekončící debata, ale primární je, že my kulturu potřebujeme, je součástí naší identity a bez ní nemůžeme fungovat ani jako jednotlivci, ani jako stát nebo regiony. Ta identita tvoří to, že máme chuť něco pro ten region, stát, město, kde bydlíme, dělat, protože víme, že jsme jeho součástí a bez toho to prostě nemůže fungovat. Když se podíváme třeba na Atlas Čechů, který dělá Behavio, tak vidíme, že lidi, kteří chodí za kulturou, jsou zároveň lidi, kteří akcentují vzdělání. Jestli bylo dřív vejce, nebo slepice, jestli akcentují vzdělání, a proto chodí na kulturu, nebo naopak, je vedlejší. Podstatné je, že tu kulturní infrastrukturu a širokou nabídku potřebujeme, abychom měli vzdělanou společnost. Máme obrovské štěstí, kde jsme se narodili, kde žijeme, navazujeme na mnohovrstevnatou kulturní historii, na bohatou kulturní infrastrukturu. To je něco, co jsme dostali a musíme to posouvat dál. Jinak to prostě nejde. A je jedno, kolik je na to peněz, prostě tohle musíme dělat v takovém rozsahu, na jaký zrovna máme. 

Kultura určitě umí udělat hodně muziky za málo peněz, ale ne všechno.

Jednoznačně. Já jsem si vědoma toho rizika. Ty věci samozřejmě nejdou dělat bez peněz, ale není to o tom, že když nejsou peníze, budeme stát a čekat, až je dostaneme. A to se netýká jenom kultury. Je to o tom udržet šikovné lidi, dát jim možnost růst, stimulovat, otevírat ve správný čas správné diskuse, debaty, přinášet podněty odjinud, dávat dobré příklady a ono to potom synergicky roste. 

Rozhovor vznikl v rámci bilaterálního projektu Post Covid Adaptation Models in Culture Institutu umění – Divadelního ústavu a Arts and Culture Norway (dříve Arts Council Norway). Jeho cílem je zmapovat změny a potřeby kulturních organizací a jednotlivců na mezinárodní i národní úrovni a navrhnout doporučení pro nové nastavení jejich podpory na evropské i národní úrovni. 

Kateřina Churtajeva působí jako vedoucí odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu na krajském úřadu Královéhradeckého kraje. Je absolventkou oboru Historie – muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě a také Ruských a východoevropských studií na Univerzitě Karlově. V minulosti působila v neziskovém sektoru i v diplomacii. Čtyři roky vedla neziskovou organizaci v (po)válečném prostoru v rámci rozvojové spolupráce, šest let vedla České centrum
v Sofii v Bulharsku.      

Foto: archiv Kateřiny Churtajevy

Čtěte dál /