V září loňského roku se veřejnosti otevřely Automatické mlýny v Pardubicích. Unikátní industriální památka architekta Josefa Gočára, která se potkává se současnou architekturou, je nyní prostředím, kde se sbíhají zájmy soukromého investora, kraje
a města. Aktuálně zde sídlí dvě galerie, vzdělávací centrum a souboru budov vévodí rozlehlá piazzeta. Co o vzniku, provozu a ambicích říkají lidé, kteří zformovali současný obsah AM? Jeli jsme se tam podívat a poptat se.

Pohled na budovu AM. 

Když se řekne Pardubice, vybaví se nám celá řada asociací. Od Velké pardubické, přes perník, krematorium až k hokeji. Pardubice jsou důležitý dopravní uzel, železniční, ale také letecký. Pardubice jsou placka, a proto se tam jezdí na kole od nepaměti. Takový český Amsterdam. V poslední době slýcháme v souvislosti s Pardubicemi o Automatických mlýnech (AM), které se koncem září 2023 po dlouholeté rekonstrukci otevřely veřejnosti. „Mlýny byly vždy důležitým symbolem Pardubic. Když jsem vozila do Pardubic „Pražáky,“ tak to byla jedna z prvních atrakcí, kterou jsem jim ukazovala. Je to unikátní architektura bez ohledu na to, že se tam tehdy jen mlelo. Navíc je to zajímavé místo u řeky,“ popsala svoje vzpomínky na AM kamarádka a rodačka z Pardubic Evelína Loskotová. Do Pardubic jsme se společně vydaly na výročí 17. listopadu. Hodiny strávené pročítáním článků a poslechem rozhovorů o nové éře mlýnů mě naladily na slibně vyhlížející výlet. Až na drobné výjimky se o AM mluví v superlativech.

Bylo nevlídno, obloha temná a zima vlezlá. Z pardubického vlakového nádraží se po pár zastávkách trolejbusem ocitnete v renesančním historickém centru města, jehož okraj lemuje řeka Chrudimka. Nad ní se tyčí majestátní Automatické mlýny neboli Winternitzovy mlýny, které architekt Josef Gočár navrhl pro bratry Winternitzovy. Budova byla dokončena v roce 1910. Na svou dobu se jednalo o architektonicky jedinečné moderní pojetí pro mlýnský provoz. Jen co projdete bránou kolem historického sila a staré budovy, ve které nyní sídlí Gočárova galerie (GG), ocitnete se na piazzetě s červenou dlažbou. Na ní jsou rozmístěny stolky s židlemi, nechybí ani kavárna se zahrádkou. Prostoru vévodí působivá, neobrutalistní budova v barvě rzi a cihel od architekta Šépky, místo nového působiště Galerie města Pardubic (Gampa) a vzdělávacího prostoru Sféra. Historickou budovu mlýnů, kde sídlí Gočárova galerie, jsme měli možnost si projít od terasy s působivým výhledem na areál a Pardubice směrem dolů. Galerie v několika patrech nabízí kromě společenského sálu pro kulturní akce prostor pro lektorské programy, stálou expozici Transmise a tři dočasné výstavy. Galerie Gampa si pro zářijový grand opening připravila site-specifickou výstavu Mlýnský ostrov, kterou jsme rovněž navštívily. V bývalém mlýnském areálu v současnosti najdeme také Nadaci Automatické mlýny manželů Smetanových, zasídlenou v bývalém silu. Zatímco v přízemí objektu je pobočka turistického informačního centra, v horním patře vznikl multifunkční sál s terasou.

Právě Smetanovým vděčíme za to, že AM koupili v době, kdy byl jejich osud ohrožen. Nadnárodní firma GoodMills skončila v roce 2013 svůj mlýnský provoz a snažila se objekt prodat. I přes aktivity občanské iniciativy Mlýny městu, poukazující na potenciál objektu pro kulturně-společenské účely, nejevily Pardubický kraj ani město Pardubice zájem objekt koupit. Smetanovi tak v roce 2016 kupují celý objekt už jako národní kulturní památku za 22 milionů. Souhrou okolností v roce 2017 části areálu nakonec prodají kraji (hlavní budovu mlýnů pro Gočárovu galerii) a městu (sklad balené mouky pro galerii Gampa). Smetanova nadace si pak nechává ve vlastnictví historické silo a centrální prostranství s vizí dostavby nových budov pro bytové a komerční účely.

Detail nové neobrutalistní budovy v areálu AM, kterou navrhl architekt Jan Šépka. 

Mlýny domlely a co dál

Vraťme se ještě na chvíli na začátek nové éry AM. Od roku 2013, kdy se uzavřela mlýnská etapa objektu, se datuje veřejná debata o AM jako místu veřejného kulturního dění Pardubic. Podnítila ji nezávislá iniciativa Mlýny městu zformovaná ze zástupců místních kulturních organizací a spolků jako Offcity, Divadlo 29 a další. Díky nim se pardubický industriální skvost otevřel veřejnosti multižánrovým festivalem Automatické kulturní mlýny (2013). Nemalý význam pro osud objektu mělo i zařazení AM mezi národní kulturní památky v roce 2014. Tématem debat se stala konverze budovy na tzv. Kulturfabrik – původně industriální stavby konvertované na kulturně společenská centra. Kulturfabrik najdeme v Holandsku a mnoha dalších zemích v zahraničí jako příklad efektivního využití dosloužilých industriálních objektů. V té době vedení města a kraje nemělo i přes náklonnost veřejnosti o objekt zájem. 

„Na začátku iniciativy Mlýny městu jsme měli dobrý vztah s původním vlastníkem, který nám umožňoval v AM realizovat kulturní a umělecké akce. Později, když areál koupil Lukáš Smetana, důvěra trvala dál – v aktivitách jsme mohli poměrně svobodně pokračovat. Myslím, že různé umělecké a kulturní dění se do AM ,vsáklo‘ a snad tam
i zůstane,“ uvažuje Šárka Zahálková, která je s AM nedílně spjatá od začátku jako členka spolku Offcity a současně jako nynější ředitelka galerie Gampa.

Jen deset let

Příběh mlýnů má zjevně šťastný vývoj. Za deset let se podařilo unikátní areál probudit do nového života. Jakkoli jsou nyní AM již veřejně přístupné, transformace na moderní kulturně-společenskou čtvrť pokračuje. Byla zahájena druhá etapa rekonstrukce. V areálu vzniknou byty, kanceláře, ateliéry, gastroprovoz a doplňkové služby. Zvažuje se také vytvoření náplavky a propojení AM se řekou. 

Historik architektury ze spolku Offcity F. R. Václavík v jedné z reportáží pro ČRo uvedl, že se konverze AM stala jinak, než ji tehdy Mlýny městu představovaly, a to díky vstupu soukromého aktéra. Zároveň zmínil, že je úspěch, co se v tak krátké době díky managementu Smetanových podařilo.

„Těžko spekulovat nad tím, jak by to celé dopadlo, kdyby areál zakoupilo město. Možná by se dosud nic nestalo a AM by chátraly. Tím, že objekt koupil Lukáš Smetana a části areálu následně prodal městu a kraji už s projektovou dokumentací a vizí vizuální proměny, hodně to urychlilo celý proces,“ hodnotí Zahálková. 

Interiér Gočárovy galerie v AM. 

Smetana, město a kraj

Proč nakonec vstoupilo do AM se svými zájmy město a kraj? Zkrátka se hledaly prostory pro příspěvkové organizace města a kraje a AM se v rukou Smetanových ukázaly jako vhodné řešení. Smetanovi totiž prodali jednotlivé budovy kraji a městu spolu s projektovou dokumentací a stavebním povolením. To, že měli jasnou vizi architektonického řešení areálu, bylo pravděpodobně pro město i kraj přesvědčivé a výhodné a urychlilo to výše zmiňovaný proces konverze areálu. Tato situace veřejné správě uvolnila ruce, protože pokud by AM byly v jejich správě, pro rekonstrukci by se pravděpodobně vypsaly architektonické soutěže, což by proces transformace podstatně zpomalilo. Shoda okolností a potřeb zúčastněných tedy nakonec svedly dohromady aktéry ze soukromého a veřejného sektoru.

V roce 2018 město Pardubice prezentuje veřejnosti umístění Centrálních polytechnických dílen (CPD, od roku 2020 provozovatel vzdělávacího centra Sféra) a městské galerie současného umění Gampa do budovy skladu balené mouky, která se pod architektonickým vedením Jana Šépky proměnila do současné podoby. Gampa se tak po jedenácti letech rozloučila s působením na Příhrádku v blízkosti pardubického zámku. Vedení Pardubického kraje zároveň začalo řešit buducnost Zámku Pardubice a tehdejší hejtman Roman Línek si k tomu přizval zkušené architekty Josefa Pleskota, Ladislava Lábuse a Petra Všetečku. Ti se shodli na tom, že zámek by se měl více zpřístupnit veřejnosti a Východočeská galerie, která zdejší prostory dosud využívala, by mohla přesídlit do velkorysé Gočárovy budovy mlýnů. V roce 2018 koupil kraj od Smetanových hlavní historickou budovu mlýnů, kterou zrekonstruoval architekt Petr Všetečka z TRANSAT architekti. Od letošního roku tak krajská instituce s ohledem na své nové působiště nese název Gočárova galerie.

Co se týče finančních nákladů na celý areál, doposud čítá investice zhruba 900 milionů korun. Evropské dotace na ni přispěly přibližně 430 milionů korun, zbylé finanční prostředky zajistily kraj a město, vklad soukromého investora byl ve výši necelých 3 procent celkového rozpočtu. 

Podrobný rozpis o financích AM. 

Manželům Smetanovým AM areál učaroval jako místo s velkým potenciálem, které jim připomínalo Amsterdam. Zeptali jsme se Lukáše Smetany, jak náročný celý proces byl a jaké bylo vyjednávání s městem a krajem: „Jsem vystudovaný, ale nepraktikující architekt, zároveň se cítím spíše jako stavař se zaměřením na rekonstrukce. Před zakoupením areálu jsem spoluvlastnil architektonickou firmu Atelier 111 architekti s.r.o., který se zabýval projektováním všech druhů staveb včetně těch technologických. Vždy jsem dbal na velmi dobrou projekční přípravu před realizací staveb a tyto zkušenosti jsem zúročil při přestavbě areálu AM. Naše rodina oslovila pro návrh a funkční řešení jednotlivých staveb výjimečné architekty (pozn. red. Zděnek Balík a ateliér Zette, Prokš Přikryl architekti, Jan Šépka). Pečlivá příprava nám umetla hladkou cestu k úspěšnému cíli první etapy přestavby Automatických mlýnů.
Z pozice vlastníka areálu jsme měli dobrou vyjednávací pozici při jednání s městem a krajem a zároveň politici, kteří
s námi jednali, byli velmi slušní a domluva fungovala na 100 %. Navíc já se vždy snažím dohodnout se s každým.“

Partneři v AM

AM jsou kromě architektury oceňované také pro jedinečné partnerství soukromého, neziskového a veřejného sektoru. O fúzích komerčních, neziskových a kulturních zájmů se v českém prostředí mluví spíše teoreticky jako o zbožném přání. Proto AM můžeme vnímat jako příklad dobré praxe. Lukáš Smetana k tomu dodává: „Vztah s městem a krajem byl vždy profesionální. Nyní si žijí jednotlivé domy svým životem a scházíme se pouze 1x za měsíc na koordinačních poradách z hlediska programů. Partnerství soukromého, neziskového a veřejného sektoru je v západní Evropě běžné, zatímco v Česku se jedná o unikát. Velká část současné spolupráce soukromého a veřejného sektoru v ČR je zištná. Jedná se o přežitek šedé ekonomiky z 90. let. Ale já pevně věřím, že se blýská na lepší časy a že obdobných příkladů bude přibývat.“

Nejde jen o počáteční shodu aktérů na úrovni soukromník, město a kraj, ale především o nadějnou spolupráci na rozvoji a vizích pro AM. Proto partneři – manželé Smetanovi, Pardubický kraj a město Pardubice podepsali Memorandum o vzájemné spolupráci. Jakkoli je každý ze subjektů v AM svébytný a řeší své vlastní provozní
a programové náležitosti, spojuje je péče o AM jako celek. Zeptala jsem se i dalších obyvatel, jak partnerství v AM hodnotí. „Partnerství a rozvoj komunity jsou jedním z pilířů naší rozvojové strategie. Jde jak o instituce zasídlené v areálu AM, tak všechny naše zakladatele a další partnerské subjekty ze soukromé, veřejné a neziskové sféry. Potenciál je podobně jako u řady jiných obdobných projektů obrovský. S dalšími subjekty v areálu AM průběžně hledáme ideové, produktové, marketingové i čistě provozní synergie. Partnerství nás coby vzdělávací instituci obohacuje mj. v možnostech realizace společných projektů, např. v oblasti kreativního učení, kde cílíme mj. na zapojování umělců do polytechnických kurzů ve Sféře a na sbližování kreativců z různých profesí. Podobně jako další instituce v areálu AM může být Sféra také atraktivní destinací, proto vidím velký potenciál také ve ,sdílení‘ cílových skupin, což s sebou přináší rozmanitost, pestrost, dynamiku, ale i posilování mezigeneračních vztahů,“ uvedl ředitel Sféry David Koppitz. Ta sdružuje partnery z veřejného a soukromého sektoru a usiluje o spolupráci s firmami, školami a dalšími subjekty se zájmem na rozvoji neformálního, zájmového a celoživotního vzdělávání. 

O pozitivech spolupráce a komunikace mezi sousedícími subjekty mluví také Šárka Zahálková z Gampy a kladně rozvoj unikátního místa hodnotí i Klára Zářecká, ředitelka Gočárovy galerie: „První kroky ke spolupráci již všichni aktéři zahájili v rámci přípravy společného otevření areálu veřejnosti. Setkávali jsme se pravidelně po mnoho měsíců, tak snad mohu konstatovat, že se již trochu známe. V současné době se s areálem sžíváme a ladíme běžný provoz, pravidelně se setkáváme, komunikujeme a sdílíme informace, co která instituce plánuje realizovat a co by mohlo aktivity ostatních omezovat (např. stěhování sbírek GG, organizace vánočních trhů apod.). Jako významný přínos vnímám sdílení zkušeností, které nám umožňují se vyhnout zbytečným chybám, a také pestrost programu, kterou návštěvníci těžko najdou na jednom místě někde jinde. Fajn může být i ,pozitivně‘ vnímaná konkurence, která může motivovat.“

Nutno říci, že podobně komplexní projekt, jakým AM bezpochyby jsou, se neobejde bez problémů, ústupků a překonávání bariér jak v procesu vzniku, tak po otevření se veřejnosti. V první fázi šlo o vyjednávání a sladění potřeb
a zájmů veřejného a soukromého, do kterého vstoupila silná architektonická vize majitele pro rozvoj areálu. To bylo na jednu stranu výhodou, protože se akceleroval proces konverze areálu. Na druhé straně se výrazné architektonické řešení Jana Šépky dostalo do kontroverzí. Jakmile se AM otevřely, v odborných médiích se začala řešit nevhodnost Šépkova architektonického řešení pro potřeby galerie Gampa, na které kriticky poukázala Šárka Zahálková. Na kritiku pak logicky reagoval i Jan Šépka. Nebudeme ale zabíhat do podrobností. Jeden z článků na toto téma najdete zde. Co je ale podstatné, AM tu jsou se všemi pozitivy a negativy a je teď zásadní, jak se budou vyvíjet coby nová městská kulturní čtvrť pro místní občany a zároveň jako turistický cíl pro zájemce nejen z České republiky. 

Interiér vzdělávacího prostoru Sféra. 

Vize 

„Doufám, že za 10 let bude dostavěná druhá etapa přestavby areálu a vznikne zde multifunkční moderní čtvrť uprostřed Evropy,“ představuje si Lukáš Smetana. „Celému areálu bych přála spokojené návštěvníky, kteří se budou rádi a pravidelně vracet, což je hlavní motor pro naši práci,“ míní Zářecká, podle níž by nové možnosti mohla přinést
i úprava náplavky řeky Chrudimky. To by pravděpodobně ještě více posílilo dojem českého Amsterdamu, který tu v kontextu mlýnů i Pardubic zaznívá. 

A jak vidí vývoj za cca deset let další aktéři v AM? „Přála bych si, aby organismus AM spolupracoval a společně fungoval, aby v okolních stavbách, které mají v nebližších letech ty stávající doplnit, byl prostor pro udržitelnost – aby se zde mísily a koexistovaly různé komunity. V novostavbách by neměly být pouze drahé byty, obchody, kanceláře. Ceny nájmů se mohou např. odstupňovat dle veřejné prospěšnosti. No, a samozřejmě doufám, že na celorepublikové úrovni nebude docházet ke škrtům v kultuře a vzdělávání a že budeme mít smysluplný zákon o statusu umělce. Bez normálního financování se jakákoli veřejná služba, kulturní nevyjímaje, dělat nedá,“ shrnuje Zahálková. A David Koppitz k tomu dodává: „Vidím živoucí organismus, spoustu kreativity, znalostí, zábavy i hravosti, viditelné přátelství uvnitř i vně areálu, s vizí souznící a stabilní tým spolupracovníků, odvážné formy učení, nadšené a vracející se děti, studenty, rodiče, prarodiče, spokojené firmy i školy, technologickou vyspělost, ekonomickou udržitelnost, cirkularitu, příjemné klima, kvalitní a zároveň dostupné služby, image prestižního projektu v tuzemsku i v zahraničí.“ 

Jak zmínil v reportáži na ČRo architekt Ondřej Teplý z Offcity, „architekturu už máme, teď jde jen o to udělat místo živé.“ AM je místo, které má jedinečného genia loci. Měly je už dávno, zatímco se za jejich branami mlela mouka. Nyní je otázkou, jak unikátnost místa podpořit a „nakopnout“ obsahově. Ať už působící aktéři přispějí svou vlastní činností, nebo ve vzájemné spolupráci. 

Foto: Archiv AM, Archiv Gočárovy galerie

Odkaz: Podrobný rozpis financí AM, Automatické mlýny, Gočárova galerie, Sféra

Čtěte dál/