Brno má manuál proti vizuálnímu smogu

Na jaře loňského roku jsme si povídaly s Veronikou Rút Novákovou, designérkou a iniciátorkou
manuálu, který definuje pravidla reklamy a označení provozoven ve městě Brně. Po třech letech usilovné práce
týmu odborníků byl manuál v červnu letošního roku zveřejněn. Co se bude dít dál, čím může Brno inspirovat další česká města a proč to není o tom „udělat to hezčí“?

Radnici Brna-středu jsi oslovila v roce 2015, záhy poté, co jsi dokončila na téma regulace vizuálního smogu diplomovou práci. Po třech letech je manuál hotov. Jaký to je pocit?
Je to velká úleva. Hodně mě to limitovalo mentálně, i co se týká cestování. Probíhalo plno diskusí s architekty, právníky, lidmi z památkové péče, stavebního úřadu a dalšími. Trvalo dlouho najít balanc mezi tím, aby manuál nebyl moc restriktivní a lidi to neodradilo, nebo aby nebyl nicneříkající. Pro mě jako designérku to bylo hodně složité také proto, že jsem navrhovala grafickou podobu dokumentu a zároveň psala texty, řešila velikosti ilustrací a všechno se pořád dokola měnilo a schvalovalo. Ještě mě čeká připravit tiskovou verzi manuálu, protože v elektronické podobě už je online dostupný. Jsou i plány města na konkrétní zavedení do praxe, ale to je zatím dost nejisté.

Můžeš alespoň stručně přiblížit, co město plánuje?
Hodně bude záležet na tom, kdo se bude chtít problematice věnovat po nadcházejících volbách. Pochopitelně se nabízí upravit podle manuálu označení a reklamu na nemovitostech v majetku města, aby město samotné šlo příkladem. Z praxe máme příklady soukromých majitelů nemovitostí, kterým se díky vizuální kultivaci parteru s obchody povedlo přitáhnout solventnější a stabilnější nájemce, kteří by jinak do centra nešli. Je to tedy součást obchodního uvažování, ekonomická věc a nejde jen o to „udělat to hezčí“. Není však cílem vyštvat současné nájemce. To by nemělo smysl. Vždycky je to o komunikaci a dohodě obou stran.

Nebojíš se, že když se na magistrátu vymění vedení, projekt někdo utopí?
To je vždycky riziko. Proto se manuál vydal nyní v červnu a na podzim bude malá prezentační kampaň. Když to bude pokračovat, bude to jedině dobře, ale iluze si nedělám. Celé to vzniklo jako popis metodiky památkové péče, to znamená, že památkáři mají rozhodující postavení v celém schvalovacím procesu. Graficky je manuál rozčleněn tak, že modré stránky představují, na kterých úřadech lze získat povolení, co je k tomu potřeba a jsou tam uvedené i kontakty. To je pro obchodníka závazné. Ostatní věci uvedené v manuálu popisují metodiku, na základě které to povolení získají. V menšině jsou pak navíc tipy a doporučení. Manuál má pro mě ale také vzdělávací hodnotu. Jako učebnice, která může kolovat po školách mezi architekty a designéry. Důležité je, že něco takového existuje. Vnímám to podobně jako typografický manuál, podle kterého jako grafická designérka pracuji. Je to součást profesionální výbavy. Typografický manuál není závazný a můžete porušovat daná pravidla, protože tomu rozumíte a to vás odlišuje od amatérů. V brněnském manuálu je také řada nepovinných „tipů“, které by stálo za to zavést jako základní pravidla pro retail design. Doposud tu žádná nebyla, neexistují kritici ani obdivovaní guruové. Alespoň ne u nás v Česku a v ulicích je to dost vidět.

Záleží ovšem na iniciativě konkrétních lidí na úřadech, jak jsou motivovaní a zda s vizuálním smogem chtějí něco udělat. Na malých městech se to dá s každým obchodníkem řešit osobně, ale ve větších městech je třeba na to mít systém. Každopádně nestačí udělat PDF a čekat, že se tím všechno samo vyřeší.

Jaká bude tvoje další role na radnici?
Budu tam figurovat případně už jen jako konzultantka. Ráda bych dohlédla na to, aby se povedlo aplikovat manuál co nejdřív například na nemovitosti v majetku města. Další majitelé nemovitostí a obchodníci se tím mohou inspirovat. Manuál je pochopitelně platný sám o sobě a požadavky na povolení od jednotlivých úřadů jako ten stavební a památkové péče jsou povinné pro všechny bez rozdílu. Já sama bych ale byla ráda, kdyby se povedlo aplikovat vše v celé šíři i včetně nepovinných doporučení a tipů, které jsou v manuálu uvedené.

Jak bude nyní radnice řešit porušování pravidel?
Vždycky se to řeší upomínkami a dohodou. Nikdo nemá zájem na tom, někoho okamžitě agresivně postihnout. Pro příklad mohu uvést situaci s výstrčemi, jejichž nevhodné umístění se řešilo ještě před tím, než manuál vznikl. Stavební úřad pro Brno-střed udělal ve spolupráci s Katedrou informačních studií a knihovnictví (KISK) z Masarykovy univerzity interní digitální aplikaci, která mapovala veškeré výstrče v městské památkové rezervaci. Na základě ní se postupně ukázalo, že 80 % obchodníků nemělo legální povolení, a pak ty výstrče musely dolů. Co se týká povolení, manuál nepřichází s ničím novým, jen ty věci shrnuje a popularizuje. Příslušná povolení, o kterých se v manuálu píše, mají mít obchodníci dávno vyřízená.

Minule jsi mluvila o tom, že dřív mezi sebou jednotlivé odbory města moc nekomunikovaly, takže hodnota manuálu je také v tom, že je výsledkem spolupráce jednotlivých úřadů.
Ano. Mají koncepční nástroj a mohou tak táhnout za jeden provaz, což se dříve ne vždy dělo. Mají nyní jeden dokument, který definuje koncepci označení a reklamy pro centrum města. Při vydání povolení totiž každý úřad rozhoduje o něčem jiném. Není to tak, že by nyní všechny reklamy schvaloval jeden úřad. Zásadní také je, aby pravidla vešla ve známost a obchodníci a lidé si to mezi sebou předali. Dříve se často stávalo, že si obchodníci nejdříve nechali vyrobit reklamu a teprve potom šli žádat o povolení. To bylo pochopitelně špatně, protože když úřady reklamu neschválily, musela dolů. Mrhalo se tak zbytečně časem a penězi. Nyní si nejdříve nechají schválit návrh a teprve pak si to budou moci nechat vyrobit.

Manuál je na webu online, jaké další nástroje použijete k tomu, aby informace vešly ve známost?
Na podzim plánujeme udělat semináře pro obchodníky, designéry a architekty. To je také důvod, proč vzniká i tisková verze manuálu, která bude zdarma dostupná pro majitele nemovitostí, obchodníky i další zájemce.

Manuál vznikl pro městskou část Brno-střed. Zároveň obsahuje principy, které lze přenést i do dalších městských částí. To by mohlo znamenat, že je použitelný i pro další města?
Teoreticky ano, ale každé město je jiné. Brno třeba nemá podloubí, takže tahle kategorie by se musela pro určitá města nově definovat. Třeba ve Zlíně by mohla být pravidla mnohem striktnější, protože baťovská architektura je zde více monotónní a jednotná, takže by i regulace reklamy a označení domů mohly být přísnější. V zásadě tak, jak to požadoval kdysi Baťa. Vždy záleží na charakteru města, ale určitě lze z brněnského manuálu vycházet.

Dokument si tedy může kdokoli volně stáhnout a města si jej mohou přizpůsobit svým potřebám, případně si tě pozvat na konzultaci
Fotografie, ilustrace i texty jsou chráněné copyrightem. Ale obecně se samozřejmě může inspirovat kdokoli, proto jsme ho dělali jako veřejně přístupný. Záleží ovšem na iniciativě konkrétních lidí na úřadech, jak jsou motivovaní a zda s vizuálním smogem chtějí něco udělat. Na malých městech se to dá s každým obchodníkem řešit osobně, ale ve větších městech je třeba na to mít systém. Každopádně nestačí udělat PDF a čekat, že se tím všechno samo vyřeší.

Jakou máte na manuál zpětnou vazbu od jiných měst a od odborné veřejnosti?
Mám na něj skvělé ohlasy. Díky této zkušenosti se na mě obracejí i další města. Objednal si mě třeba Institut plánování a rozvoje města Prahy (IPR) kvůli analýze vizuálního smogu jedné oblasti. Obecně se zaměřuji spíš na konzultační věci – koho oslovit, jak postupovat, ale konkrétní výstupy těch dokumentů už realizovat nechci. Jsem ze své podstaty kreativec a dává mi větší smysl aktivně vytvářet konkrétní pozitivní příklady s obchodníky v komerční sféře než se opakovat a dělat dokola dokumenty na stejné téma. Pro mě není problém to udělat pro Brno nebo dejme tomu Zlín, kde jsem studovala, ale nechci se zabývat městy, ke kterým nemám vztah. Vizuální smog by ve svém městě měli řešit lokální tvůrci, protože je to hodně o vyběhávání a konzultování na místních úřadech, což si nedovedu představit, když žiju jinde. Já můžu jenom poradit a podělit se o své zkušenosti. Bude také dobré počkat, jak to bude fungovat v Brně, a na to je potřeba pár let. Proto teď nemá smysl dělat zbrkle pro každou vesnici manuál.


Text: Kateřina Přidalová (Kreativní Česko)
Odkazy: http://manual.brno-stred.cz/
Rozhovor o manuálu z roku 2017: Není regulace jako regulace

K tématu /

Jeden typ lavičky není řešením pro celé město

Urbanismus, městský design, participace a přístupnost veřejného prostoru různým cílovým skupinám jsou témata Miloty Sidorové, výzkumnice, lektorky a konzultantky. Tato aktivní a osvícená žena stála u zrodu mezinárodních projektů jako reSITE festival, Shared Cities: Creative Momentum nebo Women public space Prague. Povídaly jsme si o tom, co dokáže městský mobiliář, v čem je Vídeň pozoruhodná a proč je někdy lepší vydat komiks.

2 % na umění do veřejného prostoru

O jednom procentu na umění do veřejného prostoru jsem již psali. Praha chce ale dávat procenta dvě. ​​​​​​​Co ji k tomu vede a jak to bude fungovat v praxi? Nová koncepce umění ve veřejném prostoru hlavního města vzešla ze spolupráce Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), Galerie hlavního města Prahy (GHMP) a Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP).

Není regulace jako regulace

O vizuálním smogu se často mluví. Pod pojmem se rozumí zahlcenost reklamními sděleními. Grafická designérka Veronika Rút Nováková na případové studii z centra Brna potvrdila, že vizuální smog nejenže neprospívá lidem a městu, ale ani obchodníkům. Rozhodla se s tím „něco“ udělat a uspořádala výzvu bezvizualnihosmogu.eu, oslovila radnici a nabídla Brnu řešení.