Hledáte-li města, která se v České republice věnují kulturním a kreativním průmyslům, vzpomenete si nejspíš na Plzeň, Prahu, Ostravu, Brno, Zlín nebo Pardubice. Hledáte-li univerzitu, napadne vás Olomouc. Proto se vydáváme udělat rozhovor s Petrem Bilíkem, prorektorem pro vnější vztahy na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Pojďme se vrátit na začátek. Kdy začaly Petra Bilíka zajímat kreativní průmysly?

Ještě na střední škole jsem byl matematicko-přírodovědný typ, ale s postupující rebelskou pubertou se všechno rychle změnilo a od nějakých 17 let jsem pracoval na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Postupně jsem přebíral méně a pak i více manažerské role, což dodnes považuji za prvotní, zásadní průpravu. Později jsme na Univerzitě Palackého tady v Olomouci začali zakládat vlastní aktivity. Vznikl tak třeba Filmový klub, který tenkrát představoval jedno z center dění ve městě. Byla k němu přidružená, řekněme, taková pololegální hospoda, pořádali jsme koncerty, pařby, výstavy. Všechno se postupně legalizovalo a rostlo. Mám pocit, že tyto základy jsou v Olomouci patrné dodnes.

Odkud vlastně pocházíš?

Z Buchlovic, ze Slovácka, právě od Uherského Hradiště. A je to zvláštní devíza. Dříve jsem si myslel, že regionální mentality neexistují, ale není to tak.

Jací jsou tedy mladí ze Slovácka?

Hrozně nenechaví. Takové je vlastně celé okolí Letní filmové školy. Každý, kdo tudy prošel, se později někde zajímavě uchytil. Olomouc je skvělé město, ale samo o sobě relativně konzervativní. Zdá se mi, že mu prospívají impulzy těch, kdo přišli odjinud, anebo místních, kteří získávali zkušenosti po celém světě a pak se do Olomouce vrátili. Mohl bych jmenovat řadu profíků, kteří nyní město dostávají na špičku evropského dění, a přitom byli dlouho třeba na Novém Zélandu, v Británii nebo ve Vídni.

Mluvíme o umění a kultuře. Kdy jsi se ale poprvé setkal s pojmem kulturní a kreativní průmysly?

Někdy kolem roku 2009. Martin Cikánek tou dobou vydal svou knihu o kreativních průmyslech (Kreativní průmysly ‒ příležitost pro novou ekonomiku, pozn. red.) a to byl pro mě osobně začátek něčeho, co už dávno viselo ve vzduchu. Martina, který je navíc původem z Hranic na Moravě, takže kousek od Olomouce, jsme pozvali na přednášku a pochopili jsme, jak je ve světě už nějakou dobu kultura konceptualizována. Ať už ve veřejných politikách, nebo v rámci její vlastní sebeorganizace. Později jsme rozjeli projekty, které dodnes příliš nemají obdoby a které dostávaly naše teoretizující studenty filmové i divadelní vědy do praxe. Společně s Petrem Szczepanikem, jenž se věnoval filmovému průmyslu, s pražskými kolegyněmi a se silným týmem se nám povedlo prolomit poměrně uzavřený filmový průmysl a stovky studentů jsme vyslali prostřednictvím programu stáží do mnoha prestižních filmových produkcí a institucí u nás i ve světě.

Katedra divadelních a filmových studií byla v Olomouci vždycky takovým unikátem. Každý druhý student tam pořádal festival, dělal grafiku, psal povídky, točil filmy, hrál divadlo, pracoval na univerzitě. Přitom jde stále o teoretické obory, kde občas, buďme upřímní, studenti bývají spíše pasivní. V čem tkví to olomoucké tajemství úspěchu?

Myslím, že zlomovým aspektem bylo jasné tolerování praktické aktivity pedagogů, kteří k ní vybízeli studenty, a jejich iniciativa se pak postupně stávala autonomní. Katedra má zároveň skvělé zázemí bývalého jezuitského konviktu s filmovým a divadelním sálem, unikátní restaurací a produkčními kancelářemi, kam se přirozeně začaly nabalovat festivaly, jejichž celorepublikový a v mnohém dokonce globální dopad je dnes už nezpochybnitelný. Academia Film Olomouc, Přehlídka animovaného filmu, ale i Divadelní Flora jsou jen takové příklady.

Styk s praxí a reálným světem považuji v akademickém prostředí za nezbytný. Sám jsem ještě před doktorátem a pak v jeho průběhu pracoval v několika redakcích, v České televizi, v nakladatelství. A je podstatné, aby katedry braly takovou činnost jako přidanou hodnotu, nikoli coby odvádění studentů od akademického světa a studia.

Co ostatní katedry?

Kolegové tam mají podstatně dříve docentury, protože nepořádají fesťáky. Ne, vážně, jistěže mnoho z nich působí podobně a se stejnou vervou. Mám na univerzitě na starosti absolventské programy a sleduju tak osudy našich bývalých studentů. A zrovna v případě těch takzvaně „neužitečných oborů“ vidím jeden úspěch za druhým, mediální vizibilitu, schopnost adaptovat se a prosazovat vlastní projekty a představy. Celá naše sféra neuvěřitelně rychle roste. Stačí se přece podívat, co se dnes děje s audiovizuálním světem, s divadlem, jak se mění a prolínají různé obory. A další rozmach teprve nastane s dalšími skokovými změnami v trávení volného času a potřebami kulturního vyžití.

Znám tě právě ještě jako člověka z praxe. Jako organizátora, ředitele festivalu AFO, jako zakladatele Přehlídky animovaného filmu. Dnes jsi prorektor pro vnější vztahy. Co to v praxi znamená?

Činností a témat je to spousta, ale většinu agendy, o kterou se dnes s kolegy starám, jsme vyvíjeli po vlastní ose ve shodě s politikou rektora Jaroslava Millera, jenž se mimo jiné inspiroval v Oxfordu, kde působil. Kromě rozsáhlé oblasti marketingu a PR jsme rozjeli třeba kariérní centrum, vybudovali jsme velmi silnou absolventskou strukturu, ve které máme asi 15 000 registrovaných. Vytvořili jsme několik vzdělávacích a informačních projektů založených na dobrovolnictví, jako je UniOn nebo Euforka. Studentským organizacím jsme poskytli nový hub a snažíme se je inspirovat a motivovat. Organizujeme ohromnou spoustu špičkových konferencí, umožnili jsme vznik zbrusu nových trendy restauračních podniků pro studenty i zahraniční hosty, jako je Coffee Library, kde právě sedíme, nebo bistro a bar Konvikt. A v neposlední řadě do mé gesce patří i úžasná univerzitní knihovna se spoustou moderních inovací. To jistěže nejsou mé přímé zásluhy, řekněme ale, že se maximálně snažím neklást odpor dobrým nápadům.

Zároveň jsme pod patronací univerzity řešiteli několika projektů zaměřených na kulturní a kreativní průmysly. Při tom zásadním jsme ve výsledné publikaci jasně doložili obrovský potenciál Olomouce a jako první jsme využili nejnovější metodiku mapování kreativních průmyslů. Teď pracujeme na volném pokračování pro Technologickou agenturu ČR a zabýváme se především odlivem talentů na Olomoucku.

Pojďme si teď udělat malé shrnutí vašeho mapování kreativních průmyslů. Vracíme se tedy do roku 2016, když začíná mapování na Olomoucku. Jak k tomu došlo?

Sešlo se několik podnětů najednou. První přinesl Honza Žůrek (mimo jiné ředitel olomouckého souboru Divadlo na cucky, pozn. red.), který tou dobou spolupracoval s Institutem umění ‒ Divadelním ústavem a věděl o možnostech financování podobného výzkumu. Na univerzitě, která byla hlavním řešitelem projektu, se vytvořila skupina lidí kolem skvělého koordinátora Radka Palaščáka (rozhovor s Radkem Palaščákem najdete zde), jež se věnovala samotnému mapování. Podařilo se nám to dobře načasovat ‒ dokončovali jsme výstupy mapování kreativních průmyslů, zrovna když město tvořilo strategický plán. Podkladový materiál tak mohl být rovnou využit jako argument pro budoucí rozvoj tohoto segmentu.

To je pravda. Ve strategickém plánu města Olomouce najdeme dokonce bod konkurenceschopná a kreativní Olomouc. Znamená to tedy, že ses na něm nějak podílel?

Kus práce odvedl Radek, obecně vzato jsme se do plánu snažili zanést klíčové myšlenky z mapování. Ale obecně. Strategický plán beru jako opěrný dokument, ke kterému se můžeš vracet, jako takové rétorické politické gesto. Pokud ale nedojde k praktickému uvádění v život, jinými slovy pokud se takové výzvy a možnosti nikdo neujme, mají podobné dokumenty vlastně nulovou platnost a vize zůstanou jenom na papíře. Na druhou stranu dobře udělaná analytika výstupů z mapování kreativních průmyslů na Olomoucku může umělcům, ajťákům na volné noze, coworkerům, zkrátka kreativcům všeho druhu dodávat na sebevědomí.

Další výzkum, který realizujete na univerzitě (právě díky Technologické agentuře ČR, o které jsme už mluvili), se věnuje motivaci aktérů kulturních a kreativních průmyslů. Jednoduše řečeno tomu, co stojí za odlivem talentovaných mozků z Olomouce a jak tento cyklus zastavit. Můžeš už mluvit o nějakých závěrech?

Vezmu to trochu oklikou. Na výzkumu se podílí pedagogická, přírodovědecká a filozofická fakulta. Už tato kombinace mi přijde přínosná pro získávání datových podkladů a obohacení analytických nástrojů třeba skrze geoinformatiku.

Základní idea projektu zčásti vychází ze sebereflexe, protože jsem sám ve svých aktivitách dělal chybu. Na přednášky, workshopy a diskuse jsme zvali téměř výhradně již zavedené osobnosti a profesionály z velkých center, především z Prahy. Když jsme pak posílali naše studenty do praxe, dělali jsme totéž, jen naopak. Přitom jsme nedostatečně reflektovali regionální možnosti, opomíjeli talenty, nedostatečně pomáhali zdejší scéně. V tomto ohledu byla nutná změna optiky, což se netýká jen Olomouce, ale všech mimopražských lokalit. Namísto outsourcingu a propagace již dostatečně známých tváří a počinů vytvářejme ty vlastní, lépe se rozhlížejme po okolí a ustavme podmínky pro elitní či komunitní aktivity v regionech.

Ukazuje se, že samým základem je jednotlivé aktéry vzájemně seznámit, propojit, zasíťovat. Město nemusí investovat horentní sumy, aby dosáhlo zajímavých efektů. Na našich schůzkách s kulturními profesionály naopak často zaznívalo: „My jsme tady a rádi pro komunitu něco uděláme.“ Takže KKP sféra nečeká jen s nataženou rukou, ale je připravena dávat a obohacovat. Myslím, že podstatné nejsou až tak finance, ale změna úhlu pohledu.

Jak tohle všechno vnímá město?

Když jsme před pěti lety přišli na město s pojmem kulturní a kreativní průmysly, měli jsme problém, aby nám někdo z vedení vůbec podepsal základní memorandum o spolupráci. Nejčastější reakcí bylo cosi ve stylu: „Ale my už dáváme hodně peněz do divadla!“ Jenže to se bavíme opravdu o něčem zcela jiném. Samozřejmě, grantové politiky jsou nezbytné. Nás ale především zajímá, jak zvýšit potenciál, marketing, viditelnost těch, kdo se rozhodli v Olomouci v této oblasti pracovat. Jsou zde skvělí designéři, architekti na světové úrovni, nakladatelství, hudební kluby… A ne vždy dokážou vzájemně spolupracovat a ne vždy jsou využíváni ve prospěch vystavění moderní image města.

Snad se nám jednotlivé drobné impulzy, které z analýz plynou, podaří postupně vnuknout vedení města. V součinnosti už kupříkladu vznikla aplikace Moje Olomouc, která mimo jiné zahrnuje kompletní kulturní a vzdělávací program, včetně přednášek za zdmi univerzity. Doufám, že v podobných aktivitách budeme pokračovat. Současný primátor Olomouce ostatně na akce, které byly věnovány start-upům nebo výzkumu v oblasti kreativních průmyslů, poctivě dochází.

A co může pro kreativní průmysly udělat univerzita?

Použiju příklad ‒ vybudovali jsme univerzitní obchod s propagačními předměty UPoint v samém centru města, inspirovaný tím na slavné skotské University of St Andrews. Tím jsme revitalizovali prastarý středověký prostor a záměrně oživili poněkud pasivně působící náměstí citlivým moderním designem. Oslovili jsme vynikající místní architekty, základní řadu udržitelného oblečení navrhla naše absolventka Alex Monhart, je ušito v České republice, nebo dokonce v našem regionu. Tak postupujeme takřka s veškerým sortimentem od módy po med nebo víno, pokud možno zcela mimo levný merch z Asie bez jakékoli životnosti. Takovýto koncept pak už má jasné regionálně-lokální kulturní rysy, nehledě na udržitelnost, zodpovědnost a patrně nižní ekologickou stopu. V UPointu se odehrávají výstavy, koncerty, literární čtení. Běžná praxe podobných zařízení je přitom, bohužel, zcela jiná.

Usilujeme rovněž o aktualizaci studijních programů a jejich přizpůsobení realitě. U nás na katedře jsme kupříkladu zavedli studium rozhlasu a televize. Podle našich zjištění stále zoufale chybí marketing, na což by univerzita měla brzy zareagovat. Do budoucna bychom se určitě měli zasloužit o znásobení absolventů aplikovaných IT oborů. Ve spolupráci s Vysokou školou báňskou ‒ Technickou univerzitou Ostrava momentálně pracujeme na oboru průmyslový design, který by byl napůl realizován v Ostravě a teoreticko-historická část by probíhala v Olomouci. Řekl bych, že se musíme zapříčinit o to, abychom v tomto ohledu byli otevřenější. Když si vezmeš, co vše se v posledních letech odehrálo v oblasti počítačových her, sociálních sítí, marketingu nebo třeba médií. Svět se radikálně změnil a my si musíme neustále pokládat otázku, jak jsme na tuto změnu připraveni a jestli se skutečně adekvátně odráží v nabízených oborech a jejich náplni.

Máš mezi městy nějaký vzor? Kam bys chtěl, aby Olomouc směřovala?

Mým vzorem je asi Innsbruck, Valencie, možná Bilbao. Města, kde se kulturně-kreativní know-how prolnulo do samotného jejich fungování, kde se kulturou a kreativitou hrdě prezentují, kde se přes ni prodávají. U nás se něco podobného daří třeba Litomyšli, zčásti Brnu a Ostravě. Touto cestou, ale ještě rázněji, bychom měli jít. Máme k tomu všechny předpoklady a myslím, že jsme na ni úspěšně nastoupili. V Olomouci vznikají nové galerie, coworkingy, restaurace, kavárny, komunitní akce. Doufáme, že se Muzeu umění, které už nyní patří k nejlepším institucím svého druhu, podaří postavit Středoevropské fórum Olomouc, to tolik diskutované SEFO. A samo srdce města je a vždy bude stejně hypnotické.

Jak tedy podle tebe mohou kreativní průmysly pomoci rozvoji regionu?

Přiznejme si, že některá odvětví původního průmyslu už zdaleka nemají někdejší dynamiku, přesto se na ně stále technokraticky sází a stojí to někdy ohromné peníze do infrastruktury či dotací všeho druhu. Řekl bych přitom, že jedna kancelář nebo jeden coworking dnes může mít zajímavější hospodářský výkon než některé továrny, navíc bez ekologické zátěže a podfinancovaných zaměstnanců. Jednotlivec dnes může mít dopad jedné menší firmy a dát vědět o našem městě po celém světě. Ať už jde o někoho, kdo vyvíjí počítačovou hru či grafiku, nebo úspěšného herce v kamenném divadle, které mimochodem v Olomouci nastoupilo do nových kolejí. Může vytvářet interiérový design pro jednu z nejlepších restaurací v České republice, Entrée, jako Pavel Kříž.

Spojení gastronomie a ubytovacích služeb s designem a architekturou je v Olomouci opravdu na vzestupu, stačí vzpomenout inovativní Nezvalovu Archu, design Long Story Short Hostelu, o který se postarala Denisa Strmisková, nebo klasičtější Theresian Hotel. Zní to banálně, ale s dobrým Instagramem takové počiny přinesou neuvěřitelnou propagaci regionu, ohlasy ostatně sledujeme i z předních světových periodik.

Když si všichni začnou na chvíli více všímat takových kreativních spoluprací, je to možná lepší než pořád dokola mluvit jenom o (jinak výborných) syrečkách.

Bude Olomouc kandidovat na titul Evropské hlavní město kultury 2028?

Nevím. Za sebe bych asi byl pro pouze v situaci, kdy by nešlo o mohutnou vysokorozpočtovou akci stavebního charakteru, ale kdybychom co nejvíce využili možnosti toho, co už máme, tedy parků, nízkorozpočtových sousedských akcí, stávajícího kulturního programu a institucí, univerzitního kampusu a jeho přírodního okolí. Pro mě je klíčové vytěžit a zvýraznit potenciál toho, co je zde originální a přitom autentické.

Dokážeš si představit, že by ses z Olomouce odstěhoval?

Působil jsem v Brně i v Praze a znám také poměry vesnice a maloměsta, nehledě na zahraniční zkušenosti. Na všem si umím najít pozitiva, která mě pak vysloveně baví. Jistěže bych ocenil rozmanitost Prahy, ale třeba i parádní rozvoj, k jakému teď dochází v Šumperku či Jeseníku. Ale při všem zvažování se vždycky znovu ujistím, že Olomouc je jednoznačné „the best“. Kombinace mezinárodního akademického prostředí, kouzelného městského centra, relativně bohatého programu, ale i sousedského poklidu, to je amalgám, jaký se jinde v takové koncentraci nevyskytuje.

Co tě nejvíce pracovně motivuje?

Jednoznačně důvěra spolupracovníků a okolí, že jsme stále schopni do Olomouce a na univerzitu vnášet aktivity a trendy, které jsou potřeba. Jakákoli dobrá reakce ze strany těch, komu je naše práce určena. A třeba i přesahy někdejších lokálních aktivit do celého světa. To pak melu prsty mlýnek a mumlám si: Já jsem vám to říkal!

Foto: Jiří Dužár

Seznamte se s profesionály kulturních a kreativních průmyslů z celé republiky, kteří mají co říct, ukázat a čím inspirovat. Příběhy Hrdinů KKP sledujte na webu a sociálních sítích Kreativního Česka a sociálních sítích Ministerstva kultury.
Více o vznikající Strategii rozvoje a podpory kulturních a kreativních průmyslů ČR najdete na webu strategiekkp.mkcr.cz.
Odkaz: Kreativní Olomouc

Článek je součástí projektu Zpracování systému rozvoje a podpory kulturních a kreativních průmyslů Ministerstvem kultury, registrační číslo CZ.03.4.74/0.0/0.0/15_025/0009160.

Nepřehlédněte/