Hudební průmysl
- Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR, 2016 -
„Co se týče umělecké základny a jejího vzdělávání, databáze Bandzone registruje aktuálně takřka 40 tisíc skupin, 195 tis. fanoušků a zhruba 256 tis. skladeb v databázi. Naprostá většina kapel a umělců ovšem funguje na amatérské či poloamatérské bázi s minimálními celkovými výdělky.“
„Především práva nakladatelů (nejen v ČR) omezují repertoár scénických umění. Poplatky za půjčovné a provozování notového materiálu jsou natolik vysoké (v řádu desetitisíců), že řada souborů včetně orchestrů na ně nemá prostředky nebo je obcházejí.“
„V ČR je velké množství uměleckých agentur. Databáze Muzikontakt obsahuje 213 agentur v oblasti klasické hudby, 432 v ostatních žánrech. Většina agentur se zabývá úzkou specializací (booking 1−10 kapel, umělců, popř. specializace na produkci určitého festivalu nebo obsahu).“
„Nejglobálnějším žánrem naší scény je, zdá se, rap nebo hip hop, a to ve všech segmentech tvorby, produkce i propagace.“
„Domácí hudební scéna se příliš nerozvíjí, těží ze svého fanouškovského prostředí a nemá dostatek kapacit ani podnětů a podpory k rozvoji. V zahraničí se česká hudební scéna populární hudby prosazuje velmi obtížně.“
-
Široká základna poloprofesionálů a neprofesionálů v mnoha žánrech neklasické hudby. – Dobrá dostupnost a rychlost internetu, chytrých telefonů a přístup k informacím.
-
Poměrně hustá síť klubů a kulturních domů.
-
Finanční dostupnost běžné hudební produkce.
-
Dostupnost širokého světového repertoáru formou digitálních služeb. – Relativně vysoká oblíbenost domácí produkce.
-
Existence velkého množství mediálních soutěží včetně zahraničních formátů.
-
Existence vyhledávání a podpory talentů v rámci některých vydavatelství majors.
-
Poměrně slušná pasivní i aktivní hudební gramotnost české populace (především díky síti základních uměleckých škol).
-
Nedostatečná přímá podpora tvorby a podnikání v oblasti hudebního průmyslu, neexistence či nedostatek podpory formou stipendií, dotovaných pobytů, vzdělávacích workshopů, přístupu do médií v dobrých časech sledovanosti, nabídky dotovaných zkušeben, inkubátorů, proexportních aktivit apod.
-
Nedostatečná podpora proexportních aktivit na úrovni státu. V mnoha evropských státech existují tzv. exportní hudební kanceláře/agentury, částečně podporované státem, jejichž cílem je prosazení domácí tvorby v mezinárodním měřítku.
-
Převažující řemeslný amatérismus tvorby v oblasti populární hudby, která není konkurenceschopná na zaplněném hudebním trhu.
-
Malý národní trh, jehož spotřeba nekompenzuje náklady spojené s produkcí, a tudíž nepřináší dostatečnou finanční odměnu tvůrcům i producentům, z tohoto důvodu se snížil i zájem majors o české teritorium. Muzikontakt eviduje zhruba 1386 kulturních domů, středisek, síní, klubů apod.(mimo divadla).
-
Nízké finanční odměny tvůrcům z prodeje (celosvětové nastavení), a to nejen díky výši odměny za jednotku poskytovateli služeb, ale i vzhledem k velikosti národního trhu.
-
Přetrvávající „pirátství“.
-
Nedostatečná podpora poradenských, informačních a propagačních aktivit začínajících a malých firem hudebního průmyslu i výkonných umělců (jednotlivců a kapel). Pracovníci v hudebním průmyslu, kteří působí převážně v mikrofirmách většinou nemají podmínky a kapacitu pro sebevzdělávání v oblastech autorského práva, managementu, marketingu a strategického uvažování. Nemají prostředky ani na poradenství nabízené majors, reklamními agenturami apod. Současný stav tedy neumožňuje rozvoj dotčených subjektů.
-
Nízká úroveň spolupráce a nedůvěra mezi podnikatelskými subjekty hudebního průmyslu (agentury, festivaly) projevující se např. vzájemným přetahováním sponzorů. – Nízké finanční odměny pracovníků v hudebních agenturách, což souvisí s velikostí trhu a malou konkurenceschopností většiny produkce neklasické hudby.
-
Nedostatečné kapacity soukromých podnikatelů v oblasti investic, neexistence zdrojů rizikového kapitálu.
-
Nedostatečné množství finančně dostupných (dotovaných) prostor s dobrým technickým vybavením (nahrávací studia, dobře zvukově disponované kluby).
-
Nedostatečná podpora prezentace současné hudební tvorby v médiích. Ani ve- řejnoprávní média neposkytují dostatečný prostor menšinovým žánrům − existuje málo specializovaných formátů a stanic, tvorba není vysílána ve sledovaných časech apod.
-
Nedostatečná veřejná podpora na úrovni státu, měst a regionů hudebním klubům, začínajícím subjektům apod. – Jistá uzavřenost a zakonzervovanost hudebních klubů (dramaturgie, managementu), nízká podpora dramaturgicky zajímavých aktivit.
-
Pomalé zavádění kvalitní výuky neklasické hudby do formálního vzdělávání a zá- roveň nedostatečná veřejná finanční podpora neformální výuky tohoto typu hudby. Hlavní důraz je v ČR kladen na oblast klasické hudby a na interpretaci, nedostatečná pozornost je věnována oblasti tvorby a improvizace.
Jakými projekty můžeme scénickým uměním pomoci?
1/
Česká exportní hudební kancelář/Czech Export Music Office
Podpora exportu české neklasické hudby – statistické údaje OSA i zkušenosti bookingových agentur vypovídají o tom, že konkurenceschopnost české populární hudby není dostatečná. Jednou z příčin je nedostatečně systematická a koordinovaná podpora českého exportu. Exportní hudební kanceláře jsou jedním ze standardních nástrojů této propagace dlouhodobě realizovaných v zahraničí.
Cíl: Podpora prosazení české tvorby v zahraničí (podpora autorů, interpretů a producentů), pokud jde o hudební žánry, měla by být podporována především alternativní tvorba, indie a pop s komerčním potenciálem pro zahraniční trhy.
Náplň: – nastavení a správa základního informačního kanálu (webových stránek), nejlépe v několika jazykových mutacích – vydávání propagačních publikací, samplů a dalších propagačních materiálů – spolupráce s médii – podpora účasti českých subjektů (především umělců a kapel) na zahraničních veletrzích, festivalech a přehlídkách – organizování přehlídek domácí tvorby prostřednictvím akcí typu showcase – vyhledávání nových talentů, podpora mobility – organizace vzdělávacích aktivit – spolupráce s partnery v ČR (producenti, média, kluby apod.) – spolupráce se zahraničními partnery – vzdělávací a informační podpora zejména o právních a provozních podmínkách v jednotlivých zemích, situaci na zahraničních trzích, o možných zahraničních partnerech apod.
2/
Podpora hudebních/víceúčelových uměleckých zařízení/klubů/ laboratoří
Umělci postrádají finančně dostupné zázemí pro tvorbu i prezentaci, která by přispěla ke kultivaci prostředí na lokální úrovni, vytvářela by na této úrovni tvůrčí komunity a poskytla by prostor pro spolupráci s dalšími odborníky. Vhodnou formou podpory je podpora celoroční činnosti klubů s kvalitním dramaturgickým plánem, eventuálně podpora tzv. labů (laboratoří), start-upů (začínajících subjektů) i oblast technologických inovací.
Cíl – podpora regionální rozmanitosti hudební tvorby, podpora tvůrčích komunit přispívajících ke kultivaci místního prostředí a posilování místní kulturní identity
Náplň – poskytnutí finančně dostupných prostor pro hudební kluby a zkušebny – zajištění dostupnosti finančních mechanismů typu půjček a garancí – poskytnutí celoročních nebo víceletých dotací na činnost klubů s kvalitním dramaturgickým plánem s orientací na kreativní druhy populární hudby – poradenství v oblasti kontaktů s podnikatelskou sférou a zahraničními partnery
Další články
Scénická umění
Scénická umění mají značné výhody – jsou ekonomicky flexibilní, bez investic nemizí, jsou vesměs ekologická, nedevastují přírodní zdroje, nejsou na nich závislá. Umělecké krize nijak neohrožují společnost.
Film
Filmový průmysly představuje jeden z mladších kreativních průmyslů, jehož současný význam souvisí s rostoucím vlivem obrazové kultury ve všech oblastech našeho života.(…) film je zároveň uměním i masovou kulturou, vyznačuje se vysokou atraktivitou a silným potenciálem pro ovlivňování i lobbing.
Výtvarné umění
Současné umění a jeho produkce v profesionálním smyslu se staly obecnou praxí a nejedná se více o výsadu západního světa. Nikde se globalizace tak výrazně neprojevila jako na trzích s uměním po celém světě.
TV a rozhlas
TV a rozhlas zůstávají i po pětadvaceti letech od počátků transformace rozhlasového a televizního vysílání u tzv. duálního modelu, zatímco řada evropských zemí jej dokázala doplnit třetím sektorem tzv. komunitních médií.